Vysoký

a rozhodně šílený tep mě dnes vyhnal z přednášky asi na šest hodin do nemocnice, kde jsem si poležela na lehátku. Teď už jsem doma s klidným tepem 100 za minutu a je mi lehko.

 Je tolik protikladů!

Hodně se teď zamýšlím nad uspěchaností, krásou i hnusnotou posledních dní. Stále jen není čas, chuť a nejčastěji síla.. Máte to taky tak?

 Vnímám, že momentálně se vše, alespoň u mě, motá okolo sestavení a dodržení prioryt. Teď mě tak napadlo-je to jak s tím sluncem v předchozím článku, hrozný, jak na to furt zapomínám...

 S Tomem si chceme najít nějakou chatičku, zahradu i sad.. klidně i starý mlýn.. Jednu ch už jsme skoro měli, ale bohužel nám to nevyšlo.
 Tak moc si přeju mít zahrádku plnou svítícího měsíčku a kolem hromady popadaného, žlutého listí. Chci se o něco starat, tvořit prostor. Věřím, že mi rozumíte. Každopádně pro chatku teď hodně truchlím-chci do Bílovic!

 Už to bude cca týden, co papkám chlorellu, dnes tedy jen ráno, ale je to dobrůtka!

 Stále moc moc jím, to chci zlepšit. Stejně tak chci moc a moc vnímat a být, tak se Kájo snaž!

 A vůbec! Mám výstavu v Praze! Snad o tom ještě napíšu.. Tím, že je to v P tak to pro mě najednou není takové ach! Jako kdyby ta kavárna byla v Brně a tím bych ji měla kousek..

 Už půjdu spát, možná to ráno celé smáznu a schovám, ale nevím, dnes se mi chtělo o tom všem psát a tak Vám to tu vystavuji jako malé a osobní myšlenkové pásmo. Pá!